Slatina

První písemné záznamy o Slatině pocházejí ze 13. století, kdy patřila zeměpánu. Roku 1287 daroval totiž Václav II. ze svého královského dvora ve Slatině desátky kostelu sv. Michala ve Znojmě. Jako památ­ka po královském držiteli udržuje se dosud název trati nad Slatinou, zvaný Královský vršek, čili Královec. První z příslušníků vladyckého rodu, který královský statek spravoval, je na listinách z r. 1279 uveden Wolf ze Slatiny, zvaný též Wolfram. V r. 1318 je majitelem Smil ze Slatiny, r. 1349 Zdyňka a její syn Ratibor, který je již v r. 1351 mrtev. R. 1353 uvádí se Vítek ze Slatiny, který se souhlasem své ženy Anny prodává 14 lánů ve Slatině Čeňkovi z Lipé.

V r. 1358, když ovdověla, prodává Anna ještě další pozemky pánům z Lipé, takže ti se stávají dr­žiteli značné části pozemků. Přesto se v r. 1360 píše, že příslušníci vladyckého rodu zůstávají držiteli mnohých statků. Ke konci 14. století stále častěji slatinští vladykové prodávají své statky majitelům žijícím mimo Slatinu, ale sami také další mimo obec kupují. Ze zápisů v Zem­ských deskách je vidět stále větší nátlak kapitálově silnějších sousedůna majetkově slabší. V 1. čtvrtině 15. století došlo k tomu, že drobní zemanští držitelé statků byli postupně likvidováni mocnými rytíři a šlechtici.